pipemag.czMagazín o všem kolem dýmek a dýmkových tabácích

Počet mužů, kteří vyřezávali ve společnosti Ser Jacopo od jejích počátku v roce 1982 je opravdu velký a jejich jména by mohla tvořit virtuální „Kdo je kdo“ ve světě dýmek v italském městě Pesaro. Bratři Rinaldo, Bruto Sordini, Massimo Palazzi, Maurizio Tombari, Franco Rossi a Gianni Imperatori by byli výbornými příklady talentů, kteří vyráběli dýmky Ser Jacopo. Ale srdce veškeré výroby bychom našli vždy okolo jednoho jediného muže, muže, kterému se připisuje zásluha revoluce ve světě dýmek díky jeho nové výrobě neoklasických tvarů. Jeho nové hnutí by mohlo soupeřit s dánským hnutím o několik desítek let dříve. Tím mužem je samozřejmě Giancarlo Guidi a jeho škola nese jméno jeho města: Pesaro.

Maestro Guidi se narodil v roce 1944 a studoval design na vyhlášené škole umění Mengaroni ve městě Pesaro. Ačkoliv Giancarlo začínal nejdříve se smaltem a keramikou, rychle se naučil pracovat i s kořenem vřesovce a v roce 1970 již pracoval pro Morettiho a Raganella. Giancarlo dokázal, že je zázračným člověkem, když se během neskutečně krátké doby stal mistrem ve vyřezávání dýmek. Jakmile se naučil základy, začala se jeho mysl designéra ptát. „Pokud nápadné zrnění vylepší jakýkoliv tvar, proč nevyřezáváme dýmky tím způsobem, že bychom nechali zrníčka každé dýmky, aby prostě zůstala tam, kde mají být?“ Umělec skrytý v Giancarlovi si nemohl pomoct a díval se na standardní tvary a představoval si přitom jiné možnosti, které se mu nabízeli v klasice. Giancarlo přišel s nevyhnutelným výsledkem. Jeho otázky nemohou být zodpovězeny a ani jeho vize se nemohou stát realitou, když bude v mechanizovaném prostředí. Jeho současný zaměstnavatel byl totiž zaměřený na mechanizovanou výrobu dýmek s vysokou produkci. Giancarlovy dýmky by vyžadovaly ruční tvarování, delší čas na analyzování kusu kořene vřesovce a svobodu v experimentování s neoklasickými prvky v rámci standardních tvarů. Zakrátko již potřeboval své vlastní místo a v roce 1972 se Giancarlo podílel na založení výjimečně úspěšné značky Mastro de Paja.

Během následujících devíti let přišly na svět Giancarlovy neoklasické tvary. Téměř každý myslitelný anglický standardní tvar měl nějaký nový, výmluvný hlas nebo, v mnoha případech, hlasy. Příklad, který se okamžitě objeví v mysli, může být rhodesian. Při rozdílném poměru hlavičky dýmky a náustku, umístnění charakteristického rysu tvaru lemování, výšky hlavičky nebo délky celé dýmky, může každý z nás vidět nesčetné množství různých variací, přičemž každá z nich může být ihned rozpoznatelná jako „rhodesian“, a přesto mohou mít všechny naprosto jiný charakter než typická stará anglická dýmka. V roce 1981 byl Guidi připravený na další riskantní podnik a společně s mistrem řezbářem Brutem Sordinim odešel z Mastro de Paja a založil svou vlastní dýmkařskou společnost, a to v dílně, kde dříve byla společnost Mastro de Paja. Jeho nová značka se jmenovala Ser Jacopo.

Nová společnost se jmenovala po renesančním šlechtici a, zatímco se hlavní tvarování pevně zakládalo na nově objevené estetice města Pesaro, nově se kladl důraz i na míchání kořene vřesovce se závratným množstvím stylizovaných stojánků. V tomto období bylo ke všem dýmkám možné sehnat méně jak 14 různých stojánků. Používané materiály se přitom různily od volských rohů až po amboyna burl a striktně se vztahovaly jen na standardní série. Ser Jacopo se od svých předchůdců také odlišil díky svým sériím dýmek či dýmkám vyráběným na různé motivy.

Nyní jen trochu odbočíme. Myšlenka dělat série dýmek nebo dýmky s určitým skupinovým motivem nebyla nijak nová. Například Dunhill nebo Peterson vytvořili a i dále vyráběli mnoho úspěšných sérií. Často byly tyto dýmky zaměřeny na nějakou událost, nevšední materiál nebo historickou postavu. Tyto série dýmek ale měly obvyklé nahodilé tvary, což mnohé mátlo. Proč má Lestrade zrovna tento tvar? Kouřil snad Shackleton zahnutou dýmku s kompozičně dominantní hlavičkou? A když ne, proč se tomuto muži připsala zrovna tato dýmka? Genialita Giancarlovy myšlenky byla ukryta ve faktu, že  nezakládal série na základě tvrzení, „Hrdinové ukrajinského hladomoru“. Ne, jeho edice byly formovány na základě konkrétních dýmek, které si představoval v rukách mužů nebo na základě vyobrazení, která mohla být jasně spojována s různými jedinci. Mohly být poctou dýmkám z kořene vřesovce, které viděl v rukách námořníků a rybářů, které potkával v docích města Pesaro. Mohly být vytvořeny na základě dýmek, které se objevily v malbách takových umělců jako Van Gougha, Magritta a Picassa. Některé z jeho dýmek mohly být dokonce inspirovány nástroji na kouření, které používali rodilí Američané. Tyto základy prolamující odchylky byly přitažlivé i radikální zároveň a série La Pipaccia, Picta a Calumet se díky tomu setkaly s obrovským úspěchem. Například kolekce Picta má stále uznání všech nadšenců.

Dnes je Ser Jacopo velmi úspěšnou společností, která zaměstnává pět řezbářů na plný úvazek a produkuje zhruba 6 000 dýmek ročně. Dýmek se prodává celá řada, od Geppetto (které se prodávají pod názvem této značky) až po série „Drahokam“ Ser Jacopo, ultra kvalitní dýmky, které nejsou příliš k sehnání a jejich cena se mnohdy vyšplhá až na 12 000 $. Svět dýmek dluží velký dík jak 26-ti letému vizionáři s revoluční myšlenkou v roce 1971, tak 64-letému Giancarlovi, který dnes pokračuje v řízení výroby. Thomas Jefferson jednou poznamenal, v dopise určeném Williamu Stephensovi Smithovi, že „Malá revoluce nyní a poté je dobrá věc“. Myslím, že Giancarlo Guidi by s tímto tvrzením mohl jen souhlasit.

Za pomoci své rodiny založil v roce 1870 Elbert Gubbels Sr. maloobchod s tabákem a jiným vybavením pro kuřáky.

V roce 1924 změnil tehdejší vlastník Elbert Gubbels Sr., nyní otec / dědeček současného majitele, maloobchod na velkoobchodní síť. Společnost neustále rostla a dovážela dýmky z nejrůznějších zemí světa, protože v Holandsku nebyly žádné továrny, které by vyráběly dýmky z kořene vřesovce. Nejdůležitějšími dodavateli byly Francie a Anglie.

Když v květnu roku 1940 začaly Holandsko okupovat germánské kmeny, nastalo téměř pětileté období, ve kterém se rodina Gubbels mohla jen těžko věnovat rozvíjení svého obchodu. Během několika let tohoto vynuceného klidu pojal Elbert Gubbels představu, že by se mohli stát nezávislými na cizích dodavatelích a pořídil si vlastní rostliny, aby mohl po druhé světové válce začít s produkcí vlastních tabákových dýmek.

Ihned po úspěšném konci války bylo velmi obtížné získat nějaké dobré dýmky, protože import ze zahraničí byl hodně omezený. Teď tedy byla ta správná chvíle pro začátek něčeho nového. V roce 1946 Elbert Gubbels zahájil výrobu dýmek v ulici Godsweerdersingel č. 20 ve městě Roermond. K dispozici měl jen pár nových strojů a několik dělníků, přičemž někteří z nich byli specialisté ze zahraničí. Brzy se však ukázaly nedostatky příliš přeplněného prostoru a potřeba nového vybavení pro dělníky. Bylo jasné, že dílna nebude stačit, a tak pan Gubbels investoval do jiné budovy, která se rozkládala na celkové ploše 900 m² a zároveň nabízela i velký prostorný sklad. Nyní už mohla být produkce zvýšena. Mohly se také vyvíjet nové modely a zlepšovala se kvalita dýmek, které se vyráběly.

Výroba neustále rostla, ale ukázalo se, že pro větší vývoz na zahraniční trhy je potřeba mít „mezinárodní“ značku zvučného jména – nikdo se zjevně příliš nestaral o dýmky vyrobené v Nizozemí. Protože měl pan Gubbels pocit, že rozšíření nové značky do světa by trvalo moc dlouho, zakoupil raději malou obchodní společnost v Amsterdamu, která vlastnila všechna práva na používání značky Big Ben a byla již ve světě prodávání dýmek a jiného zboží poměrně dost známá. Opravdu dobrá shoda okolností – Gubbelsovy produkty se nyní mohly dostat na trhy ve všech evropských zemích, do USA, Kanady a mnoha jiných zemí, a nyní již jeho výrobky můžeme najít v téměř všech zemích po celém světě.

V prosinci roku 1972 otevřela společnost novou, velmi moderní továrnu v Roermondu, na ulici Keulsebaan 505. Při oficiálním otevření za pomoci guvernéra provincie Limburgu byla Gubbelsova společnost jménem Její Výsosti královny Nizozemí Juliany označena titulem „Royal“ (královská z ang.), takže oficiálně se nyní společnost jmenovala: Elbert Gubbels & Zonen – Koninklijke Fabriek van Tabakspijpen (Elbert Gubbels & synové – královská dánská továrna na výrobu dýmek).

K vyjádření pocty, že tento titul získali, přejmenovali Gubbelsovi značku na Royal Dutch. Vytvořením této nové značky zároveň došlo k popření domněnky, že značka Big Ben je anglická – jak si tehdy mnozí mylně mysleli.

Na konci 70. let 20. století byly v Beneluxu jen dvě továrny na výrobu dýmek z kořeně vřesovce: Gubbelsova v Nizozemí a továrna Hillen v městě Bree v Belgii. Když se v roce 1980 dostala druhá jmenovaná společnost do finančních potíží,  Gubbels se rozhodl, že ji koupí společně s její značkou Hilson – což byla známá značka, která se na nejvýznamnějším německém trhu prodávala lépe než Gubbelsova hlavní značka Big Ben. Továrna v Bree se brzy nato zavřela, takže Gubbels je nyní jediným výrobcem dýmek z kořene vřesovce v zemích Beneluxu. (Ovšem až na pár méně významných výrobců!)

V nedávné době se Gubbels také proslavil výrobou dýmek s designem Porsche a Bugatti. Elbert Gubbels & Zonen B.V. je nyní jedním z největších producentů dýmek na světě. Ročně vyrobí zhruba 60 zaměstnanců 250 000 – 300 000 dýmek. Více jak 70 % těchto dýmek se pak vyváží na zahraniční trhy.