pipemag.czMagazín o všem kolem dýmek a dýmkových tabácích

Když kuřáci dýmek mluví o dýmkách, které se stále dobře kouří, mohou se chlubit kreativním a nádherným designem, který je příkladem dánské výroby dýmek, a patří mezi nejvíce ceněné dýmky vyráběné v továrně, můžete se spolehnout, že mluví o dýmkách Stanwell. Od zákazníků i nejlepších výrobců z celého světa slyšíme stále dokola, že dýmka Stanwell je nejlepší dýmka vyrobená v továrně. Stanwell se může pyšnit nejmodernějšími dovednostmi v oblasti výroby dýmek na světě a mnoho let si také užívali unikátní vztahy s mnoha legendárními dánskými výrobci dýmek. Ve skutečnosti hraje společnost Stanwell v historii rozvíjení popularity dánských dýmek ve světě hlavní roli. Během druhé světové války si nemohli dánští kuřáci dýmek kupovat dýmky z kořene vřesovce vyrobené v Anglii, které v tu dobu hodně preferovali. V roce 1942 Poul Nielsen začal kvůli nedostatku anglických dýmek a surového kořene vřesovce vyrábět pro dánské zákazníky dýmky z bukového dřeva. V té době Poul úspěšně řídil a vedl společnost s názvem Kyringe, která vyráběla nejrůznější produkty – právě ze dřeva.

Na konci války se kořen vřesovce dal opět snadno pořídit, proto Nielsen začal dovážet vlastní kořen vřesovce a začal vyrábět dýmky z tohoto typu dřeva, aby tak mohl soutěžit s anglickými manufakturami. Musíte mít na paměti, že v roce 1948 byla Anglie jediným velkým centrem výroby dýmek. Proto se Nielsen rozhodl změnit jméno dýmek na „Stanwell“, což znělo mnohem více jako řádné anglické jméno než „Nielsen“. Aby ještě více připomínal Anglii, vytvořil také pro svou značku logo, na kterém je kůň táhnoucí kočár. Později si i on sám změnil jméno z Nielsena na Stanwell, což jen dokazuje jeho oddanost dýmkám, které vyráběl. Stanwellovy vztahy s dánskými výrobci dýmek můžeme vystopovat až k Sixtenu Ivarssonovi, který je považován za zakladatele moderní výroby dýmek v Dánsku. Ivarsson byl kdysi požádán, aby vytvořil design tvarů dýmek Stanwell. V roce 1969 se dokonce továrna přestěhovala do města zvaného Borup, blízko Copenhagenu, jen proto, aby byla blíže Ivarssonovi.

Stanwell způsobil se svou novou továrnou ve světě dýmek revoluci; do jeho debutu se totiž z Dánska exportovalo jen velmi málo dýmek. Byla to továrna Stanwell, která jako první zahájila masivní export dánských dýmek a podnítila tak zájem Američanů a Němců o dánskou výrobu. V dnešní době produkuje Stanwell zhruba 300 000 dýmek ročně. Stanwell se spoléhá na designy od velkých dánských výrobců dýmek, od Sixtena Ivarssona až po Jesse Chonowitsche, ze kterých pak vytváří stovky dalších tvarů. Od té doby, co se většina v Dánsku vyrobených dýmek pískuje v továrně Stanwell (Stanwell má dobrou reputaci pro své výborné pískování, které využívají mnozí, například mnoho dánských řezbářů, od Poula Winslowa až po Jesse Chonowitsche), si výrobci značky Stanwell z mnoha těchto dýmek po pískování berou inspiraci a používají je jako začáteční body pro tvary Stanwell; vše přitom probíhá po domluvě s původními řezbáři. Tento zajímavý a neobvyklý symbiotický vztah dává Stanwellovi možnost nabízet stovky neobvyklých a zajímavých tvarů za přijatelné ceny.

Jakmile se navrhne a vyřeže nový tvar, napodobuje se poté vyřezáváním pomocí soustruhu. Po úvodním vyřezání, které je dělané pomocí stroje, se všechny následující kroky výroby dělají ručně, od konečného pískování a moření až po aplikaci vosku na závěr celé výroby. Ve výrobním procesu dýmek Stanwell existuje zhruba 120 manuálních kroků. Továrna Stanwell je pravděpodobně tou nejúčinnější výrobnou dýmek na světě. Je to právě tato účinnost, která ze Stanwella činí tak neuvěřitelně cenově konkurenčního výrobce, který je schopen nabídnout prvotřídní výrobky a soutěžit i s velkými továrnami.

Hlavním cílem značky Stanwell je, a odjakživa také bylo, vyrábět kvalitní dýmky za takovou cenu, která je přijatelná i pro běžného člověka. V této oblasti je Stanwell neskutečně úspěšnou továrnou. Za stejnou částku peněz jsou schopni nabídnout pravděpodobně víc dýmek než jakýkoliv jiný výrobce v jejich cenovém rozmezí. Dýmka Stanwell nabízí výjimečnou kvalitu za neskutečně přijatelnou cenu. Dnes se často zdá, že existuje jen málo možností mezi nízkou cenou, špatnou kvalitou a ručně vyrobenými dýmkami, jejichž cena se může vyšplhat až na několik stovek dolarů. Stanwellovi se daří tuto mezeru velmi dobře zaplnit tím, že nabízí dýmky s podobnou kvalitou, jakou mají ručně vyrobené dýmky, ale jejich cena je přitom jen o maličko vyšší než u dýmek s poměrně špatnou kvalitou.

Dýmky Stanwell nesmí chybět v žádné  sbírce dýmek. Jméno Stanwell je základním kamenem dánské výroby dýmek. Když budete vlastnit jednu z dýmek Stanwell, nebudete se těšit jen z krásně navržené dýmky, která se výborně kouří a není přitom drahá, ale budete navíc držet v rukách i kus historie z oblasti výroby dýmek.

Historie dýmek Stanwell

Příběh společnosti Savinelli začíná v roce 1876, kdy Achille Savinelli Sr. Otevřel jeden z prvních obchodů na světě, ve kterém se prodávalo výhradně zboží spojené s kouřením. Obchod stál v samém centru Milána na ulici Orefici 2, blízko známého Piazza Duomo. Malý obchod, který můžete stále najít na tom samém místě, se brzy stal místem setkání všech, kteří měli rádi kouření. V obchodě si mohli nadšenci navzájem vyměňovat své zážitky a mohli o nich diskutovat. Právě na tomto místě začal Achille Sr. navrhovat dýmky, které mu pak vyráběli nejrůznější řemeslníci z oblasti Varese, severně od Milána.

Současně při otevření obchodu na ulici Orefici se Savinelliho bratr a sestra přestěhovali do města Genoa a otevřeli tam na Galleria Mazzini svůj vlastní obchod, který si brzy získal věrnou klientelu a dál tak šířil věhlas Savinelliho jména. V roce 1881 si Achille Savinelli Sr. zajistil, aby se mohl zúčastnit věhlasné Esposizione Industriale Italiana (Italská výstava průmyslu), což byl předchůdce dnešního Milan Fair. Jeho iniciativa jasně demonstrovala podnikatelský instinkt, který se v rodině nezapře ani dnes.

V únoru roku 1890 převzal vedení obchodu syn Achille Savinelliho – Carlo. Ten obchod řídil přes 50 let. Díky jeho vrozenému psychologickému instinktu byl schopen rozvíjet velmi dobré vztahy se svými klienty, kterým vždy dokázal doporučit ten pravý produkt pro jejich osobnost. Svůj talent adaptoval na uspokojení potřeb každého zákazníka. V roce 1918 se narodil Achille Junior. Mladý Achille se už odmalička začal specializovat na výrobu dýmek, které  vyráběl vzadu v obchodě v malé dílně. Zatímco jeho rodiče preferovali spíše osobní kontakt se zákazníky, on raději zůstával vzadu v obchodě a věnoval se práci a designu.

Bylo to v této dílně, kde světlo světa spatřila první nefalšovaná dýmka Savinelli. Potom však vypukla druhá světová válka a Achille Jr. chtě nechtě musel přerušit své učení a byl donucen sloužit pět let u armády. Když se Achille Jr. vrátil z války zpět, pochopil, že komercializace samotná nebude stačit. Proto se rozhodl opustit otcův obchod a začal vyrábět vlastní dýmky. Toto rozhodnutí mladého Achilleho bylo velmi důležité. Přál si pokračovat a dále vylepšovat rodinnou tradici jména Savinelli. Rozhodnutí Achille Jr. se zakládalo na jednom jediném faktu: nejlépe prodávané dýmky v Itálii pocházely ze zahraničí, zatímco ale nejkvalitnější kořen vřesovce rostl právě v Itálii.

Tento fakt jej tak nesmírně trápil, že se rozhodl vyrábět své vlastní kvalitní dýmky z kořene vřesovce, zatímco jiní výrobci dýmek po celé Itálii masově produkovali odbyté dýmky špatné kvality. Achille Jr. se cítil neskutečně sebevědomě, co se produkce kvalitních výrobků týče. To mu ve spojení s národní hrdostí přineslo obrovský úspěch. Sám se ponořil do rozvíjení společnosti a s pomocí svých nejlepších přátel, Amleta Pomého a Maria Vettoruzziho, rozeběhl další podnikání v oblasti Varese v severozápadní Itálii. V roce 1948 pak došlo k otevření továrny Savinelli a dýmky, které se zde vyráběly, získaly velmi rychle vysokou prestiž na trzích po celém světě.

I před otevřením továrny se do zahraničí vyvážely dýmky, byly však hodně nekvalitní. Proto se zdálo téměř nemožné, že by nová produkce dýmek Savinelli mohla soupeřit s dýmkami jiných zahraničních značek. Přesto Savinelli se svými luxusními a vysoce kvalitními produkty uspěl a šel tak ruku v ruce s velkými jmény a byl dokonce schopen předčit kvalitou jejich výrobky. Dýmky Savinelli se tak dostaly až do bodu, kdy je lidé začali vnímat jako značku nejvyšší úrovně v globálním měřítku. Achille Jr. byl schopen spojit představu s dobrou chutí tím, že dosáhl čisté linie, na kterou byl nesmírně hrdý. Je to jeho duch, který dává všem dýmkám Savinelli jejich osobnost; jedná se o příjemnou harmonii formy a funkce. Na jeho představu a zdokonalování navázal i nynější hlava dýmek Savinelli, Giancarlo, který převzal obchod, když Achille Jr. zemřel. Nyní drží kormidlo společnosti Giancarlo a přináší do ní novou energii a nové nápady. Giancarlovi se jako praprasynovi původního zakladatele společnosti daří plnit nelehký úkol modernizace celé firmy. Giancarlo se nyní stará o ručně vyráběné dědictví, aby jej nedotčené mohl později předat svému synovi Achillemu.

Vybírání té správné dýmky je vždy vysoce individuální záležitostí. Nejen začínající dýmkař by si měl dýmku vybírat podle tvaru, kvality a technického provedení. A nemusí to být vždy ta nejdražší dýmka.

Aby dýmka dobře sloužila, musí být v prvé řadě dobře vrtaná. To znamená, že kouřový kanál uvnitř hlavičky dýmky ústí opravdu na dně. Pokud by byla nadvrtaná, zůstane část tabáku na dně hlavičky nedokouřená a dýmka nebude dobře zakouřená. Hrozí nebezpečí, že dno bude pořád vlhké, dýmka ztratí chuť a „zkysne“. Při nákupu dýmky požádejte prodavače, aby ji rozložil. Dýmka se rozkládá otáčivým pohybem pouze v jednom směru. Zkontrolujte troubel i náustek, zda jsou bez viditelných vad a dobře na sebe navazují. Pokud je náustek příliš natěsnán na troubel, lze si pomoci lehkým nanesením grafitu na čep. Ozdobný prstýnek na dýmce není jen estetická záležitost, ale může do jisté míry chránit i troubel. V případě, že je troubel a náustek takto chráněn stříbrem či jiným kovem, mluvíme o spigotu.

Dýmka musí „sedět“. Obrovský člověk bude s drobnou a křehkou dýmkou vypadat skoro jako by měl v ústech párátko. Platí tedy, že dýmka by měla alespoň trochu odpovídat velikosti svého majitele a jeho rukou. Měla by dobře sedět v ruce a být vyvážená. Pokud dýmku vezmeme za konec náustku a budeme ji držet pouze mezi ukazováčkem a prostředníčkem, zjistíme, jak je vyvážená a jak moc bude „táhnout“ zuby. Pokud chceme dosáhnout chladného kouře a dobrého požitku z kouření, měla by mít troubel s náustkem okolo 10 centimetrů. Pro začátečníky je vhodnější dýmka se silnějšími stěnami, protože se tolik nerozpaluje. Ideálním tvarem je typ „half bent“, která je tvarovým kompromisem mezi rovnou dýmkou (typ billiard) a zahnutou dýmkou (typ bent).

Kresba dřeva
U hladké dýmky je vždy důležitá kresba dřeva a platí zde určité kategorie třídění kvality. Je několik druhů kreseb, které může briarové dřevo mít. Hlavní rozdělení je podle toho, jak se na dýmku díváme. Při pohledu na čelní konec vláken jsou vidět tzv. „ptačí oči“. Jsou to větší či menší kolečka tvořená růstem vláken.

Při bočním pohledu¨na dřevo briaru jsou vidět čáry, připomínající plameny. Zvlněná a šikmá vlákna se nazývají „flame grain“ a rovná „straight grain“ (přímé zrno). Ta jsou nejvíce ceněna. A to proto, že briaru, z něhož se vyrobí dýmka typu streight grain, stále ubývá.

Nejdražší dýmky jsou hladké a jemně mořené, aby vynikla krása tvaru a dřeva. Protože briar je kořenice, bývají v ní často zarostlé kamínky nebo vzduchové komůrky. Když se taková vada objeví, většinou se zakytuje a zatře. Dýmka je pak zařazena do nižší kategorie. Při výběru dýmky je dobré se podívat na kytovaná místa. Se dvěma kyty velikosti špendlíkové hlavičky je dýmka stále hodnocena a ceněna velmi vysoko. Když se na briaru dýmky vyskytne menší závada, tak se dýmka pískuje.

To se proti hlavičce dýmky tryská žhavý písek, někdy i jemné sklo, který vymele měkké části dřeva a na povrchu zůstává plastická kresba. Díky větší finální ploše tyto pískované dýmky lépe odvádějí teplo a snesou i „hrubější zacházení“. Hodí se pro denní nošení po kapsách a jsou odolnější proti poškrábání. Dobře se z nich kouří venku i za nepřízně počasí. Dýmky, které mají hodně kazů, se kytují a moří tmavou barvou. Velké oblibě se těší černá barva, které v kombinaci se stříbrem vytváří estetický kontrast. Dýmky z méně kvalitního briaru se opracovávají tzv. součkováním.

Upraveným vrtákem se na povrch hlavičky vyryjí vrypy, kterými se zakryjí kazy. Často vypadají jako pískované dýmky a také velmi dobře odvádějí teplo.

Náustek
Nejlepší náustky jsou z poloviny z přírodního kaučuku a z poloviny ze syntetického kaučuku. Dobrý poměr zajišťuje určitou tvrdost, ale i lesk. Náustky z kaučuku jsou měkčí, dobře se drží v zubech. Jejich nevýhodou je, že působením času a zubů šednou a nevypadají vábně. Dnes jsou často nahrazovány náustky z akrylátu. Mají stálý lesk, na vzduchu nešednou, ale jsou tvrdé.

Filtr
Asi v 90 % dýmek, jež jsou na trhu, je mezi troubel a náustek vložen filtr, většinou o průměru 9 mm. Filtry mají vložku z aktivního uhlí nebo mletého meršánu. Oblíbené jsou i filtry z balzového dřeva. Prodávají se ve dvou velikostech – 6 a 9 mm. Při koupi dýmky musí každý zvážit, zda ji chce mít na filtr či bez něj. Další hamletovskou otázkou je u dýmky chladicí systém. Ten je tvořen hliníkovou trubičkou nebo výliskem, na kterém se sráží dehet a kondenzáty z kouření. Někteří kuřáci chladič vyhazují, jiní pro něj naopak horují.

Text: Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík