Výzvou v historii značky Dunhill je rozlišit mýtus a legendu od opravdové historie. To je ale někdy prostě nemožné. Příběh o Alfredu Dunhillovi je tak těsně svázán s mýtem, že se tento mýtus už stal součástí historie. Alfred Dunhill, který si byl dobře vědom tohoto fenoménu, zřejmě sám podporoval mnoho z těchto mýtů. Nicméně, my se pokusíme mýtus a historii rozlišit. Začneme na začátku 20. století.
Alfred Dunhill zdědil v roce 1893 velkou továrnu, v tu dobu mu bylo 21 let. Alfred si brzy všiml, že nastává věk automobilů, proto se rozhodl, že otcovu továrnu na výrobu doplňků pro koňské kočáry předělá na továrnu vyrábějící doplňky pro auta. Tak se brzy zrodila společnost „Dunhill Motorities“ a Alfred rychle vynalézal a vytvářel všechny možné doplňky. V roce 1904 Alfred vynalezl „Windshield Pipe,“ (dýmku na čelní sklo auta z ang.), přičemž doufal, že vyřeší některé potíže, se kterými se mohou setkat kuřáci během řízení. Byly to přesně tyto typy inovací v odpověď na potřeby zákazníků, díky kterým se dýmky Dunhill staly nejlepšími ve svém oboru.
V roce 1906 byl otevřen první obchod s dýmkami a tabákem na Duke St. Obchod brzy získal na popularitě díky směsím, které byly míchány dle potřeb zákazníka. Každý zákazník mohl přijít a vytvořit si svůj vlastní recept, který se zapsal do malé knihy s názvem „má směs“. Tohle je výborný příklad Dunhillovy schopnosti přizpůsobit se potřebám zákazníka. Alfred Dunhill byl přesto nespokojený se současnou kvalitou dostupných dýmek. Dýmky přicházející z Francie byly hodně lakované a neustále tak měly ucpané póry v kořeni vřesovce. Nebyly prostě dostatečné pro jeho kreativní tabákové směsi.
Alfred si v roce 1910 otevřel svou vlastní malou továrnu. Ustanovil přitom dva principy, podle kterých se bude řídit výroba dýmek Dunhill. Zaprvé, dýmky by měly být vyráběny pouze z toho nejlepšího prvotřídního kořene vřesovce s výjimečnou péčí nejlepších řemeslníků. Za druhé, cena dýmek by měla odrážet tuto výjimečnou kvalitu; zákazník by měl poznat hodnotu prvotřídního produktu. Toto pravidlo mělo vytvořit protiváhu současnému trendu levných dýmek chabé kvality, kterou člověk po nějak době musí vyhodit.
Dýmky Dunhill byly vždy vyráběné tak, aby sloužily po celý život, důraz se proto kladl na jejich užitečnost. Dýmka se musí dobře kouřit po zakoupení, ale i během dalších let. Pro tento účel Alfred vynalezl hliníkovou „vnitřní trubičku“, která udržovala vnitřek dýmky čistý. Když se dýmka zevnitř zašpinila, trubička se mohla jednoduše vyměnit. Samozřejmě, že tato inovace předznamenala dnes celosvětově rozšířené používání dýmkových čističů.
V roce 1915 přišly na svět známé bílé tečky, které měly svůj jasný praktický účel. Zákazníci totiž někdy mívali problém poznat u rovných dýmek, kterou stranou mají vložit ručně vyrobené vulkanitové náustky. Alfred Dunhill proto vymyslel, že se na vrchní stranu náustku umístí bílá tečka. Toto praktické řešení se stalo definitivní charakteristickým rysem dýmek Dunhill. „Bílá tečka“ se brzy stala synonymem kvality.
Alfred Dunhill si přál, aby byly jeho dýmky známé po celém světě. Druhá světová válka mu dala perfektní příležitost, aby představil své produkty i na mezinárodních trzích. Když se k úředníkovi dostala objednávka dýmek, která byla určená do severní Francie, Alfred mu poslal několik dýmek navíc s poznámkou, že tyto patří jeho kolegům a přátelům a má jim je prodat. Dýmky se prodaly nejen britským úředníkům, ale i obchodníkům, Francouzům, Belgičanům a Kanaďanům. Dýmky byly tak populární, že na konci druhé světové války byly dýmky Dunhill s jejich „bílou tečkou“ známé opravdu po celém světě.
Nejvíce revoluční inovací Alfreda Dunhilla byla dýmka Shell, se kterou přišel v roce 1917. Jak na tuto novou techniku pískování vlastně přišel, je tak trochu záhadou. Často se říká taková verze příběhu, že Alfred Dunhill šel jednou v zimě do svého suterénu, aby vyrobil několik dýmek, ale náhodou nechal jednu, ještě nedokončenou, dýmku u rozehřátého ohřívače. Vrátil se tam až v létě, když si náhle vzpomněl na odloženou dýmku. Našel přitom dýmku s menším seschlým zrněním, které na dýmce vytvořilo jemný vzor. Je zřejmé, že takto vznikl známý „seschlý“ vzhled pískování, který dýmky často měly (obzvláště sukovitý vzhled, který se v této době často objevoval). Někteří říkají, že název „Shell“ pochází ze scvrknutého vzhledu dýmky, který se objevuje po procesu pískování. Alfred si uvědomil, že alžírský kořen vřesovce, i kořen horší kvality, by se mohl použít v tomto novém procesu. Jemnější dřevo by mohlo být „odpískováno“ pryč a na dýmce by tak zůstalo jen tvrdší dřevo a nádherný přirozený vzor dřeva. Původně nebyly dýmky Shell známkované, ale pískovací technika, zatím ještě neočištěná, způsobovala, že bylo velmi těžké rozeznat původní tvar dýmky. Přesto, že konečná podoba dýmky Shell nevzešla z náhodně zapomenutých dýmek ve sklepě, jedná se jistě o důležitou inovaci Alfreda Dunhilla.
Jiná technika, která opět skončila jako ujištění o kvalitě dýmek Dunhill. Před procesem pískování Dunhill ponořil hlavičky dýmek vyrobené z alžírského kořene vřesovce do olivového oleje a nechal je tam několik týdnů. Poté se hlavičky nechaly oschnout, někdy se z nich také musel otřít přebytečný olej. Tato metoda se původně vyvinula z estetických důvodů, ale ukázalo se, že olej je schopen smýt ze dřeva veškeré nečistoty a konečné opravy tak byly mnohem rychlejší. Další výhodou bylo, že díky oleji se kořen vřesovce stal mnohem více odolným a na dýmce se pak například tak často neobjevovaly spáleniny.
Alfred Dunhill pokračoval ve svém podnikání otevřením mezinárodních obchodů v New Yorku v roce 1921. Nedlouho poté otevřel obchod s dýmkami i v Paříži. Pro Dunhilla pak byly 20. a 30. léta velmi úspěšným obdobím. Během roku 1924 se prodalo 260 000 dýmek Dunhill v obchodě na Duke St. Dunhill Limited se zase staly během pouhých dvou let známými díky zásobování většiny elitních klientů ve světě. Dunhill navázal spojení i s královskou rodinou, když zásoboval George VI. tabákem během třicátých let. Později, během druhé světové války, společnost neustále dodávala Winstonovi Churchillovi doutníky, které se pro tuto britskou ikonu staly nedílnou součástí.
Společnost stále rostla a ve 20. letec nabízela dýmky se speciálními designy, které byly označovány značkou OD, což byla zkratka pro ‘own design’ (vlastní design z ang.). Toto pečlivé značení a starost o to, aby dýmky měly svá patentní čísla, nám dnes umožňuje přehledné datování. Známkování během 20. let však bylo nedůsledné a některé první dýmky shell proto přesto postrádají značení. Ve 30. letech se pak objevila touha standardizovat. Přišlo se s nápadem tabulky tvarů, která používala písmena a číslice pro označení jednotlivých tvarů. Každá nová dýmka pak byla označena, aby se mohla identifikovat její velikost a tvar.
Druhá světová válka znamenala pro Dunhilla několik problémů. Obchod Dunhill na Jermyn St. Byl zničen během bombardování a musel být přesunut. Dodávka kořene vřesovce byla hodně nejistá. Italská vláda zase rozhodla, že italský kořen vřesovce bude zpracováván pouze italskými řezbáři. Získat alžírský kořen vřesovce bylo hodně náročné. Válka nechala celou Evropu ve velkém chaosu. Kvůli naprosté finanční nedostatečnosti v Evropě najednou nebylo místo pro luxusní zboží. Zároveň se však rozrostl trh v Americe a chutě Američanů tak udaly směr v další výrobě dýmek Dunhill. Američané poptávali především velké dýmky s tradičními tvary, proto Dunhill vytvořil novou řadu dýmek nazvaných „800“ OD série….
….Dunhill byl ve svých designech a v jejich dokončování vždy kreativní. Jsou to ale přesto Dunhillovy principy absolutní kontroly dosažené díky vytrvalé kontrole kvality, co Dunhilla odlišuje od ostatních výrobců dýmek. Dýmky Dunhill se musí bez ohledu na jejich tvar, velikost a dokončení především dobře kouřit. Tento princip předepsaný v prvních dnes fungování společnosti funguje dodnes. V továrnách Dunhill (mimo Londýn) vyrábí dýmky 15 nejlepších a nejzkušenějších řemeslník, kteří se mohou chlubit zkušenostmi nasbíranými za dlouhých let. Výroba produktu té nejvyšší kvality musí začít s nejlepším možným materiálem, kořen vřesovce používaný pro dýmky Dunhill pochází z vybraných keřů, které jsou staré sto let. Dokonce, i když máte k dispozici výběrový kořen vřesovce nejvyšší kvality s nejjemnějším zrněním, může se stát, že jakmile začnete vyřezávat hlavičky, odkryjí se nějaké kazy a mnoho hlaviček se tak musí vyhodit. V každém stádiu výroby existují určité povinné kontroly kvality, že se bude dýmka Dunhill dobře kouřit od prvního nacpání tabákem až po poslední, a to nezávisle na jejím stáří. Každý krok v šestitýdenním procesu se dělá ručně. Celý proces výroby se skládá z více jak 90 různých kroků. Tento proces se od dob Alfreda Dunhilla změnil jen minimálně, i když žil už před více jak sto lety.
Dýmky Dunhill se nyní hodně sbírají a jsou nejznámějšími dýmkami na světě. Alfred si představoval, že dýmka Dunhill bude výjimečná, že bude vyžadována pro svou kvalitu, sofistikovanost a dokonalost. Vize Alfreda Dunhill se opravdu naplnily. Kouřit dýmku Dunhill znamená zažít tradici výjimečnosti, která je pravděpodobně ta největší ve světě dýmek.
Mezi kuřáky dýmek převažuje myšlenka, že za prohořelou dýmku může dřevo – briar. Dřevo nové dýmky je velmi suché, jeho nízká absorpce v nové dýmce způsobuje horký kouř a dýmka je náchylná k prohořívání. Abychom dosáhli chladného kouře, měli bychom kouřit velmi pomalu, dokud se nevytvoří ochranná karbonová vrstva uvnitř dýmky, která nám zabrání prohořívání briaru. Při prvním kouření naplňte dýmku pouze do 1/3 a pomalu, zvolna ji vykuřte. Firma Peterson doporučuje dýmku naplnit do poloviny. Při kouření nové dýmky se má dýmka naplnit tabákem pevně, ale ne příliš utuženě. Stejnoměrně zapalte a kuřte pomalu, používejte dusátko, abyste udrželi tabák uvnitř hlavičky. Při zapálení tabák v dýmce nabývá na objemu a pak „vyskakuje“ z dýmky. Dusátkem si proto vypomožte dostat tabák opět do dýmky.
