pipemag.czMagazín o všem kolem dýmek a dýmkových tabácích

Tabák sice pochází z celého světa, ale někteří lidé možná budou překvapeni, když zjistí, kde všude se tabák vlastně pěstuje. Je poměrně rozšířené, že experiment, kdy se pěstitelé ve Spojených státech pokusili vypěstovat několik druhů tabáku Oriental, dopadl hodně špatně, když se z donesených semen urodil tabák, který chutnal spíše jako Burley než jako Smyrna nebo Bashi Bagli. Jiné pokusy o vysazení a pěstování těchto druhů tabáku však už byly o něco úspěšnější. Rostliny se tentokrát vysadily na jiném místě a získaly tak jiné jedinečné charakterové vlastnosti, které se pak využily v širokém množství nejrůznějších směsí. Zde najdete přehled různých druhů jednotlivých listů a zjistíte také, kde se pěstují.

Burley – Burley se vždy pěstuje ve velkém. Používá se totiž hojně i v cigaretovém průmyslu, částečně kvůli jeho (alespoň většinou) jemné příchuti a vyššímu obsahu nikotinu. Často se ale používá i v tabákových směsích, protože tmavší odrůdy tohoto druhu tabáku dodávají směsi zemitou kořeněnost a výraznost, zatímco světlejší „bílé“ tabáky Burley mohou být ceněné zvláště pro jejich schopnost snadno absorbovat obal. Od té doby, co trhy Spojených států a Evropy ovládly aromatické směsi (zhruba posledních padesát let), stalo se použití tabáku Burley nepostradatelným. Burley se dokonce stal o něco důležitějším díky velkému nárůstu používání černého Cavendishe, který se původně vyráběl sušením Virginie (někdy také nazývaný jako hnědý Cavendish), ale v moderní výrobě tabáku už tento název odkazuje na slazený a opékaný Burley; často se jedná o Green River, druh One-Sucker. Pro sušení tabáku Burley se téměř vždy používá metoda sušení vzduchem, až na několik výjimek, které se suší pomocí ohně.

Burley se pěstuje ve Spojených státech od severozápadních regionů až po oblasti na atlantickém pobřeží, přičemž hlavními producenty jsou tyto země: Kentucky, Tennessee, Severní Karolina, Virginie, Maryland, Ohio, Západní Virginie, Missouri a Indiana. Nejvýraznější druhy přitom pochází z Tennessee a z Kentucky. Mimo Spojené státy se dobrý Burley pěstuje také v Malawi, Mexiku, Kanadě, Brazílii a v Argentině. Většina tabáků, které se pěstují mimo Spojené státy, se také mimo ně zpracovávají a pro svou výrobu je používají především evropští tabákoví producenti.

Virginia – Virginia je vysoce ceněná jednak v tabákovém, ale i v cigaretovém průmyslu díky svému vysokému obsahu cukru, díky kterému je příjemně sladká a není proto nutné k ní přidávat jakékoliv další příchutě. Virginia má také o něco kyselejší kouř, díky čemuž se redukuje v dýmkové směsi její možná štiplavost. Žluté a světlé odrůdy mají tendenci být hodně sladké s náznakem chutě citrusů, sena, čaje nebo trávy a když se smíchají s tabákem Burely, odstraní jeho hořkost. Oranžové a červené odrůdy listů nejsou tak sladké a objevují se v nich stopy chlebové nebo toastové příchutě. Černé Virginie, které se získávají sušením (většinou žluté) Virginie na horkých kamnech, mají zvýrazněnou sladkou chuť s výraznou „špičkou“. Jejich chuť trochu připomíná jemnou sladkost skotské Whisky nebo Bourbonu.

Virginia se pěstuje ve Spojených státech ve státě Virginia (jak také jinak), ale také v Severní Karolině a v Marylandu. Malé množství se pěstuje i v jiných zemích v USA. Virginii najdeme také hodně mimo území Spojených států. Mezi místa, kde se Brightleaf (což je jiný název pro Virginii) ještě pěstuje, je jižní Amerika, Evropa a Afrika. Je běžně známé, že hodně Virginie, kterou používají a zpracovávají evropští výrobci, pochází z Afriky, obzvláště se africká Virginie objevuje ve směsích Samuel Gawith a Gawith, Hoggarth & Co. Některé druhy obzvláště sladké Virginie pochází z Bulharska a (věřte tomu nebo ne) z Francie.

Orientals – tabáky Oriental mají širokou škálu odrůd. Tyto odrůdy mají tendenci být sladké, aromatické, květinové a nebo zemité. Většina z nich se suší na slunci a rodí se na rostlinách, které mají velký počet malých listů. Mezi mnoha různými druhy, z nichž některé už vymizely, můžeme například najít odrůdy Smyrna, Basma, Drama, Yenidje, Xanthi, Bashi Bagli, Djebel, Dubec, Samsoun a Katerini.

Tabáky Oriental mají nízký obsah nikotinu a snadno se kouří, takže se hodně používají (dnes už tedy méně než v minulosti) v cigaretách, ale hodnotné jsou i v dýmkových směsích, protože do nich přidají příchuť i aroma bez nutnosti dalšího dochucování.

Hlavními oblastmi, kde se dnes Oriental pěstuje, jsou Řecko, Makedonie, Turecko a Bulharsko, ale některé druhy se pěstují i v jižní Africe. Jak už jsem dříve poznamenal, tyto druhy většinou nechutnají moc dobře, když se pěstují někde jinde, což vede k domněnce, že mikroklima má na výsledný produkt stejný vliv jako semena, která se použijí na jejich pěstování.

Latakia – spadá do kategorie Oriental, protože se vyrábí z tabáku Smyrna (Kypr) nebo Shek-el-Bint (Sýrie), přestože z druhé jmenované oblasti v dnešní době nepřichází žádné produkty. Svůj jedinečný rys (kterým je příchuť připomínající kouř a aroma z ohně) Latakie získává díky faktu, že se tabák věší do stodol s otevřeným ohněm pocházejícím z aromatického dřeva a bylin. Tabák pak nasakuje kouřem z ohně, dokud nezčerná.

Perique – o tabáku Perique je jednoduché mluvit, protože pochází pouze z jednoho místa – z trojúhelníkovité oblasti St. James Parish v Louisianě. Druh St. James roste jen v tomto malém trojúhelníku. List je podobný tabáku Burley a pěstuje se v půdě, o které se ví, že dodává jistou kořeněnost. Podobně je tomu například u půdy, na které se pěstuje pálivá paprika pro Tabasco. Ale protože úroda je pokaždé trochu jiná, musí se použít i jiné druhy tabáků jako třeba odrůdy One-Sucker Burley pěstované v jiných oblastech. Co ale dělá Perique tak jedinečným, je jeho zpracování. Tabák se uloží do barelů a stlačí se. Listy se roztrhnou a podléhají fermentaci, přičemž se několikrát během jednoho roku otáčejí. Výsledkem je pak tmavě hnědý a trochu štiplavý tabák s velmi výraznou chutí.

Nyní tedy máte představu o tom, z kolika různých zemí může vaše tabáková směs pocházet. Tyto listy z celého světa vytváří směsi s jednou určitou chutí díky jedinečnosti každého jednotlivého komponentu. Výsledná chuť se pak dá znovu namíchat každý rok, i když jednotlivé úrody tabáku mohou projít určitými změnami.