Dýmkařské novinky z Milána

Autor: pipemagcz | Kategorie: Dýmky a výrobci dýmek | Publikováno: 28-06-2012

Dýmky SavinelliMezi pravověrnými kuřáky dýmek snad nenajdete žádného, který by neměl rád italské dýmky. Právě naopak. Italové stále přichází s něčím novým, ale vše se nese v italském duchu. Každá úspěšná novinka většinou vychází z italské tradice či odkazuje nějakým způsobem na Itálii, na její umělce, architekty. Právě to můžeme říci o milánské dýmkařské firmě Savinelli. Savinelli patří mezi vůbec nejstarší dýmkařské značky v Evropě. Počátek firmy se datuje do roku 1876, kdy si  Achille Savinelli otevřel obchod na ulici  Orefici v centru Milána a začal zde  prodávat dýmky a příslušenství. V roce 1956 se Achille junior rozhodl investovat do nového závodu v Barasu. Zde firma dosáhla v 60. letech největšího rozmachu. Bylo to z velké části díky výraznému exportu do Ameriky, kde se „Savinelky“ staly módním a žádaným artiklem. Díky získanému kapitálu se mohla firma dále rozvíjet a investovat do kvalitní výroby. Dnes sídlí firma přímo v centru Milána, je největším italským výrobcem dýmek a jméno Savinelli se stalo synonymem pro kvalitní a stále módní, italské dýmky. Savinelli má ve své nabídce dnes již tradiční tvary, které vyrábí celá staletí. Možná by bylo na místě připomenout si motto Savinelliů: „Za každým skvělým výrobkem je vždycky kus historie.“ Dalo by se říci, že dnešní dýmky z produkce firmy Savinelli jsou velmi elegantní dýmkařskou konfekcí, za kterou by se nemusel stydět ani Versace. Nutno říci, že většina Italů miluje odlehčené a menší dýmky, tedy přesně takové, jaké má v nabídce firma Savinelli či Dunhill od svého počátku. Římský odborník na italské dýmky Fausto Fincato k tomu říká: „Dýmka je něco, co se nosí v kapse, součást výbavy gentlemana. Nové tvary dýmek sensa anima (bez duše) nevytvářejí vlastní budoucnost, ale všechny klasické tvary ano.“

Dýmky Savinelli

Právě dýmky s odkazem na bohatou historii najdeme letos v nabídce u Savinelliů. Ta největší novinka se nese v duchu známého mistra Leonarda da Vinciho. Dýmku v duchu Leonarda da Vinciho před 4 lety vyrobil také Ser Jacopo. Jen pro připomenutí to byla ručně dělaná luxusní dýmka, která svým principem poukazovala na stejný kuřácký systém, který vymyslel Leonardo da Vinci roku 1510 pro francouzského krále Ludvíka XII. Dýmka měla zvláštní ochlazovací rýhu v hlavičce dýmky, která byla skryta zdařilým stříbrným kováním. Cirkulací vzduchu se dýmka ochlazovala. Rozdíl mezi Leonardovým návrhem a návrhem Ser Jacopa byl v materiálu. Ta současná dýmka z dílny Ser Jacopa byla z prvotřídního briaru, zatímco Leonardova dýmka byla navržena z terakoty. Nevím, jestli je to náhoda či úmysl, ale u Savinelliů dýmky s názvem obrazů Leonarda měli trošku odlišnou historii. Na počátku stála jedna dýmka a to dýmka s motivem obrazu Monny Lisy. Postupně během následujících let se tato řada rozrostla na celkem šest motivů. Více dýmek s motivem geniálních obrazů od Leonarda spustilo světově sběratelský zájem o celou sérii. V současnosti má tato limitovaná série šest sběratelských dýmek a můžeme se těšit na další rozšíření této řady i v budoucnu.

Dýmky Savinelli

Nejsou to dýmky se zvláštním ochlazováním jako tomu bylo u Ser Jacopa, ale jsou to volné tvary na určité obrazy Leonarda. Tvar dýmky je dá se říci moderní, ale každá dýmka má výrazné stříbrné kování v plaketce na troubeli, kde se zobrazuje motiv z návrhů Leonarda. První dýmkou jak již bylo řečeno byla dýmka s motivem Monny Lisy. Dýmka má tvar billiardu a stříbrný motiv je vyveden na troubeli. Pak následovala dýmka „Kůň“.  Popisná studie Leonardovy kresby Kůň – Il Cavallo obsahuje dýmku typu bent apple se speciální stříbrnou plaketkou na troubeli s rytinou motivu od Leonarda. Velmi zdařilou následující dýmkou, která má tvar dá se říci prodlouženého hornu odkazuje na motiv Leonardova obrazu Studie světla – Giochi di Luce. Čtvrtou dýmkou v pořadí z této série je dýmka pojmenovaná podle Leonardovy studie kanónu – Bombarda. Dýmka je tvaru více méně cherrywood, odkazující na tvar kanónu. Na troubeli je zobrazena přímo kresba kanónu ovšem ne vyrytá v plaketce, ale plasticky vyobrazena ve stříbře. Tato dýmka se prodává v kombinaci s dusátkem se stejným motivem jako je Leonardova studie kanónu.  Potom následovala dýmka s názvem Autoportrét neboli „Autoritratto“ a v této luxusní sadě najdeme nejen dýmku, ale i dusátko s vyrytým motivem portrétu jako je na obraze. Rozhodně stojí za to si dýmky prohlédnout, protože samotné rytiny jsou značně mistrovským kouskem. Dusátko má stříbrnou rytinu na tom konci, kterým se dusá tabák. Další dýmka tvaru bent apple má motiv Leonardova obrazu křídel „Ala Battente“. Opět je na plaketce vyryt stejný motiv jako u obrazu Leonarda. Všechny dýmky se nabízí v pěti povrchových úpravách a různých barvách dřeva, od přírodní světle hnědou, tmavě hnědou až po černou.  A to v provedeních black, marrone, natural, rustica, marrone scuro. Přičemž nejdražší je provedení hladké a světle hnědé barvě typu natural. Motiv Leonardova obrazu najdeme i na speciálních krabičkách, společně s glejtem o jednotlivém díle Leonarda a dýmkách.

Dýmky Savinelli
Z ostatních novinek jmenujme již tradičně výroční dýmku roku 2012. Kdy pro letošní rok byl zvolen více méně subtilnější a rovný tvar billiard. Dýmka má velmi pěkný elegantní vzhled s výrazným briarovým prstýnkem. Ovšem tento klasický tvar nic neubírá na jedinečnosti této dýmky. Klasika zkrátka nezestárne a bude stále vyhledávána, tak jako dýmky Savinelli. Jsou to totiž dýmky, které mají svůj charakter.

Text: Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík

Jak si vybrat dobrou dýmku

Autor: pipemagcz | Kategorie: Dýmky a výrobci dýmek | Publikováno: 24-06-2012

Vybírání té správné dýmky je vždy vysoce individuální záležitostí. Nejen začínající dýmkař by si měl dýmku vybírat podle tvaru, kvality a technického provedení. A nemusí to být vždy ta nejdražší dýmka.

Aby dýmka dobře sloužila, musí být v prvé řadě dobře vrtaná. To znamená, že kouřový kanál uvnitř hlavičky dýmky ústí opravdu na dně. Pokud by byla nadvrtaná, zůstane část tabáku na dně hlavičky nedokouřená a dýmka nebude dobře zakouřená. Hrozí nebezpečí, že dno bude pořád vlhké, dýmka ztratí chuť a „zkysne“. Při nákupu dýmky požádejte prodavače, aby ji rozložil. Dýmka se rozkládá otáčivým pohybem pouze v jednom směru. Zkontrolujte troubel i náustek, zda jsou bez viditelných vad a dobře na sebe navazují. Pokud je náustek příliš natěsnán na troubel, lze si pomoci lehkým nanesením grafitu na náustek. Ozdobný prstýnek na dýmce není jen estetická záležitost, ale může do jisté míry chránit i troubel. V případě, že je troubel a náustek takto chráněn stříbrem či jiným kovem, mluvíme o spigotu.

Dýmka musí „sedět“
Obrovský člověk bude s drobnou a křehkou dýmkou vypadat skoro jako by měl v ústech párátko. Platí tedy, že dýmka by měla alespoň trochu odpovídat velikosti svého majitele a jeho rukou. Měla by dobře sedět v ruce a být vyvážená. Pokud dýmku vezmeme za konec náustku a budeme ji držet pouze mezi ukazováčkem a prostředníčkem, zjistíme, jak je vyvážená a jak moc bude „táhnout“ zuby. Pokud chceme dosáhnout chladného kouře a dobrého požitku z kouření, měla by mít troubel s náustkem okolo 10 centimetrů. Pro začátečníky je vhodnější dýmka se silnějšími stěnami, protože se tolik nerozpaluje. Ideálním tvarem je typ „half bent“, která je tvarovým kompromisem mezi rovnou dýmkou (typ billiard) a zahnutou dýmkou (typ bent).

Kresba dřeva
U hladké dýmky je vždy důležitá kresba dřeva a platí zde určité kategorie třídění kvality. Je několik druhů kreseb, které
může briarové dřevo mít. Hlavní rozdělení je podle toho, jak se na dýmku díváme. Při pohledu na čelní konec vláken jsou vidět tzv. „ptačí oči“. Jsou to větší či menší kolečka tvořená růstem vláken. Při bočním pohledu na dřevo briaru jsou vidět čáry, připomínající plameny. Zvlněná a šikmá vlákna se nazývají „flame grain“ a rovná „straight grain (přímé zrno). Ta jsou nejvíce ceněna. A to proto, že briaru, z něhož se vyrobí dýmka typu streight grain, stále ubývá. Nejdražší dýmky jsou hladké a jemně mořené, aby vynikla krása tvaru a dřeva. Protože briar je kořenice, bývají v ní často zarostlé kamínky nebo vzduchové komůrky. Když se taková vada objeví, většinou se zakytuje a zatře. Dýmka je pak zařazena do nižší kategorie. Při výběru dýmky je dobré se podívat na kytovaná místa. Se dvěma kyty velikosti špendlíkové hlavičky je dýmka stále hodnocena a ceněna velmi vysoko. Když se na briaru dýmky vyskytne menší závada, tak se dýmka pískuje. To se proti hlavičce dýmky tryská žhavý písek, někdy i jemné sklo, který vymele měkké části dřeva a na povrchu zůstává plastická kresba. Díky větší finální ploše tyto pískované dýmky lépe odvádějí teplo a snesou i „hrubější zacházení“. Hodí se pro denní nošení po kapsách a jsou odolnější proti poškrábání. Dobře se z nich kouří venku i za nepřízně počasí. Dýmky, které mají hodně kazů, se kytují a moří tmavou barvou. Velké oblibě se těší černá barva, které v kombinaci se stříbrem vytváří estetický kontrast. Dýmky z méně kvalitního briaru se opracovávají tzv. součkováním. Upraveným vrtákem se na povrch hlavičky vyryjí vrypy, kterými se zakryjí kazy. Často vypadají jako pískované dýmky a také velmi dobře odvádějí teplo.

Náustek
Nejlepší náustky jsou z poloviny z přírodního kaučuku a z poloviny ze syntetického kaučuku. Dobrý poměr zajišťuje určitou tvrdost, ale i lesk. Náustky z kaučuku jsou měkčí, dobře se drží v zubech. Jejich nevýhodou je, že působením času a zubů šednou a nevypadají vábně. Dnes jsou často nahrazovány náustky z akrylátu. Mají stálý lesk, na vzduchu nešednou, ale jsou tvrdé.

Filtr
Asi v 90 % dýmek, jež jsou na trhu, je mezi troubel a náustek vložen filtr, většinou o průměru 9 mm. Filtry mají vložku z aktivního uhlí nebo mletého meršánu. Oblíbené jsou i filtry z balzového dřeva. Prodávají se ve dvou velikostech – 6 a 9 mm. Při koupi dýmky musí každý zvážit, zda ji chce mít na filtr či bez něj. Další hamletovskou otázkou je u dýmky chladicí systém. Ten je tvořen hliníkovou trubičkou nebo výliskem, na kterém se sráží dehet a kondenzáty z kouření. Někteří kuřáci chladič vyhazují, jiní pro něj naopak horují.

Text: Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík

Dýmky tvaru bent

Autor: pipemagcz | Kategorie: Dýmky a výrobci dýmek | Publikováno: 22-06-2012

Tvar dýmky patří k prvotním vjemům, které sběratel nebo kuřák dýmky při výběru nového skvostu posuzuje nejdříve. Pokud ho zaujme, cítí nadšení, ze kterého se posléze zrodí neodolatelná touha. S dýmkou se však musí nejprve pomazlit a pak teprve hledat nedostatky. Ty se sice mohou objevit, ale první dojem udělá většinou své. Pak si stačí vybrat ten správný a bezchybný „kousek”. Výběr dýmky je proces, na který se každý těší a který se nikdy nesmí podcenit. Mezi nejkrásnější tvary patří zcela jistě dýmky, kterým říkáme „bentky”.

Od doby, kdy hlínu začalo při výrobě dýmek nahrazovat dřevo, se tvar dýmek postupně vyvíjel. Pokrokoví byli v tomto ohledu zejména Francouzi a Angličané. Ve druhé polovině 19. století byly nejvíce vyhledávané krátké dýmky rovného tvaru, které se těšily oblibě zejména mezi mladými lidmi. Starší kuřáci však od své dýmky požadovali pohodlí, a tak vznikl tvar, který měl zahnutou troubel. Jde vlastně o kombinaci klasické visací vesnické „fajfky“ a rovné „billiardky“. Tomuto tvaru dýmky se začalo říkat bent (zahnutý). Část vyznavačů modrého dýmu přisuzuje tento objev Alfredu Dunhillovi a část naopak Francouzům ze Saint- Claude. Jisté je však jedno, tento tvar nejvíce proslavil počátkem 20. století Charles Peterson. Právě díky němu vděčí bentky za to, že byly zařazeny mezi klasické tvary dýmek, bez kterých se žádný sběratel či kuřák neobejde.

Dýmky typu bent jsou krásné svými ladnými tvary a mají jednu obrovskou výhodu. Jejich těžiště je tak vhodně posunuté, že se dají bez problémů dlouhou dobu držet mezi zuby. K dalším výhodám patří skutečnost, kterou ocení zejména začátečníci. Díky svému tvaru se vytvářený kondenzát prakticky nemůže dostat do kuřákových úst. Charles Peterson, který se vždy zajímal o názory a potřeby kuřáků dýmek, své výrobky neustále zdokonaloval. Svědčí o tom celá
řada významných patentů, které postupem času ovlivnily celý dýmkařský průmysl. Dokonalý tvar dýmky bent je toho
důkazem. Jiným příkladem je systém Army spigot. Britští vojáci, kteří sloužili v Indii, si stěžovali, že při jízdě na koni si nemohou rychle „složit“ dýmku, protože vždy těžce vpravovali náustek k troubeli. Charles Peterson proto navrhl systém zvaný „Army spigot“ (slovo „army“ odvozeno od armáda), kdy kuželově upravil konec náustku, který se pak lehce vsunul do takto upraveného konce troubele. Troubel byla navíc zpevněna stříbrným kroužkem. Dalším problémem, se kterým se Peterson setkával, byla „močka“ z tabáku, která troubelí stoupala až do kuřákových úst. Proto opatřil troubel (krček) dýmky bent speciální komorou, kde se zachycoval kondenzát z tabáku. Tímto vynálezem si získal věhlas a nejedno světové ocenění.

Jak se zdokonaloval tvar dýmky, objevovaly se i další novinky, které zpříjemňovaly kuřákům život. Po druhé světové válce přišla firma Vauen (Německo) s nápadem osadit dýmku speciálním filtrem obsahující aktivní uhlí, který by umožnil kuřákům „zdravější“ kouření a ochránil je tak před škodlivými následky. Tyto filtry, které zadržovaly vlhkost a absorbovaly
část nikotinu, se velmi rychle rozšířily po celém světě. Dnes se většina dýmek bez těchto filtrů ani neobejde.

Obliba dýmek tvaru bent stoupla tak rychle, že jej do svých výrobních programů zařadily všechny světové firmy. Podíl výroby dýmek tvaru bent činí například u irské firmy Peterson až neuvěřitelných 70 %. Kromě klasických bentek jsou také populární tzv. half bentky (mírně zahnuté). Pro některé kuřáky je half bentka vůbec nejhezčím tvarem ze všech. Celá řada firem se zaměřila na zdokonalování základního tvaru, zejména to byli Dánové a Italové. Skandinávský design se prosadil u dýmek firmy Stanwell, mezi kterými nejvíce vynikly modely typu Viking a Rhodesian bent. Italská produkce, mezi jejíž špičku patří zejména firma Ser Jacopo, svoji pozornost zaměřovala spíše na prostor mezi troubelí a náustkem, který zdokonalovala nádherným zdobením – například dnes velmi oblíbenými stříbrnými kroužky. U dýmek tvaru bent se více než u jiných stále prosazuje stará dobrá klasika, což platí i u vyhledávaných a nejvýše ceněných „free-handů“.
Odborná spolupráce Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík

Copy Protected by Chetans WP-Copyprotect.